Den VII. – Náhorní plošina Hardangervidda (den 2.)

Čeká nás cesta zpět po jiné trase, počasí je skvělé…

slunce svítí, nebe skoro bez mráčku. Jen je ráno kolem 5ti stupňů, ale to se brzy změní. Snídáme musli a čaj, balíme věci (jsme lehčí o kastrol se včerejčí večeří), loučíme se s ostatními “obyvateli” chatky a okolo osmé hodiny vyrážíme o 90 stupňů východně než jsme přišli. Dle mapky má cesta trvat 9 hodin, což mě osobně trošku znepokojuje, ale za hezkého počasí se jde přeci jen lépe.

HardangerviddaHned první kopeček je poněkud náročný a já celý spocený si dávám pauzu :-) To brzo. Další cesta ubíhala vcelku rychle, neboť jsme se zapovídali a to se pak jde jedna radost. Před chatou Hedlo, když jsme přešli lávku přes řeku, usadili jsme se u řeky na skalní desce, sundali botky a svršky (bylo opravdu horko) a dali se do jídla.

HardangerviddaPo “obědě” jsme si jen sedli a relaxovali, Barunka si lehla a po chvíli už jsem slyšel jemné chrnění. Opravdu usnula, šel jsem si tedy zafotit, sednout si na lávku a relaxovat chvíli tam, chíli tu. Po půl hodice jsem jí probudil, ošatili jsme se, z řeky nabrali čerstvou vodu a odpočatí vyrazili dál.Hardangervidda

HardangerviddaDalší cesta ubíhala sice pomalu, ale cestička byla rovinatá, ne jako na druhé straně řeky, kde jsme šli včera. Jediným problémem byla trochu více podmočená travnatá plocha, která se prostě nedala obejít. Nakonec jsem to museli “střihnout” skrz ní. Poslední kopec nám však dal pořádně zabrat, byl nekonečný! Síly docházely, ale kopec ne a ne skončit. Posilňoval jsem se energetickými tyčkami, když tu náhle jsme byli nahoře. Hurááá.

Následoval kopeček dolů a pohled na naše autíčko nás naplnil takovou sílou, že jsme k němu skoro doběhli. Ne nedoběhli, jen tak tak došli a shodili bágly. První co jsme udělali bylo, že jsme si vyndali židličky a uvařili si francouzskou polévku. Teprve pak jsme začali řešit, kde budeme spát. Všude byl podmáčený terén a stan postavit nešlo, vyjeli jsme a po 200 metrech byl pěkný jemněkamenný plácek, sloužící jako druhé parkoviště. Bylo prázdné a tak jsme tu stan nakonec rozbalili. K večeři byly ne příliš povedené palačinky s marmeládou nebo nutellou. Ulehli jsme brzy a po vyčerpávajícím pochodu chrněli jako zařezaní.

4 komentářů k článku:
“Den VII. – Náhorní plošina Hardangervidda (den 2.)”

  • Robert

    V Norsku není třeba se zásobovat vodou, neboť ji teče všude dostatek a všechna je pitná. Kdysi jsme museli setrvat 2 dny u Vossu, nebyly tam žádné foseny ani potoky, tak jsme pili vodu z řeky a komplikace žádné.

  • Martin

    No, po cestě jsme moc odpočívadel s pitnou vodou nepotkali, ale na Hardangerviddě opravdu voda potřeba není, v řece je jí dostatek :-)

    Komplikace jsme taky neměli 😉

  • Norské zajímavosti | Norsko 2008

    […] Hardangervidda je největší náhorní plošinou Evropy s rozlohou 3422 km², je také nejjižněji položeným národním parkem v Norsku. V žádném případě není radno tuto přírodní nádheru vynechat. Plošina leží od 1 100 do 1 400 metrů nad mořem, oplývá bujnou florou i faunou, rozlehlým a členitým terénem. Naše cesta – 1. den a 2. den. […]

  • eNorsko.cz » Archiv » Hardangervidda

    […] Cestopis z Norska (Hardangervidda) z roku 2008 – část 1. a část 2. […]

  • Napiš komentář